CHOTĚBUZ

OFICIÁLNÍ STRÁNKY OBCE

CHOTĚBUZ

OFICIÁLNÍ STRÁNKY OBCE

CHOTĚBUZ

OFICIÁLNÍ STRÁNKY OBCE

CHOTĚBUZ

OFICIÁLNÍ STRÁNKY OBCE

CHOTĚBUZ

OFICIÁLNÍ STRÁNKY OBCE

CHOTĚBUZ

OFICIÁLNÍ STRÁNKY OBCE

regioforumeuroregion
 
logo kraje

Úřední hodiny

PO 8-12, 13-17

 ST 8-12, 13-17

 

Obec Chotěbuz

Chotěbuzská 250

735 61  Chotěbuz

tel.: 558 733 131

ID: iq6azbh

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Geografické údaje

Obec Chotěbuz leží na severovýchodě České republiky, v regionu severní Morava a Slezsko. Je hraniční obcí na česko-polské hranici. Hranici tvoří řeka Olše. Obec sousedí s městy Český Těšín a Karviná. Geograficky i historicky náleží k oblasti nazývané Těšínské Slezsko.
Rozloha obce činí 1061 ha. Chotěbuz má střední nadmořskou výšku 270 m a nejvyšší výšku 348 m. Obec Chotěbuz geomorfologicky patří do územní jednotky Podbeskydská pahorkatina (předpolí Moravskoslezských Beskyd), která je dále členěná na Těšínskou pahorkatinu. Ta má rozlohu 186 km2, nadmořské výšky od 252 do 426 m a střední výšku 322 m. Tato geomorfologická jednotka je součástí Karpatské soustavy.
Všechny vody celého Těšínska odtékají Odrou do Baltského moře. Samotná Chotěbuz patří do hydrologického povodí řeky Olše. Soutok Odry a Olše tvoří zároveň místo, kde Odra opouští Českou republiku. Obcí protéká také nátoková říčka Mlýnka, která je místním recipientem, a dále říčka Kišinec a Chotěbuzka.
Podnebí v Chotěbuzi patří do tzv. mírného pásu. Během roku zde spadne 848 mm dešťových srážek. Průměrný počet dnů se srážkami 0,1 mm a více tvoří počet 168. Srážek 1 mm a více zde padá 124 dnů. 1cm srážek zde padá průměrně 25 dní v roce. V průměru 45 dní v roce zde sněží. Průměrná roční teplota se zde pohybuje okolo hodnoty 8 °C.

Z hlediska rozšíření rostlin a rostlinných společenstev zařazujeme vegetaci Chotěbuzi do obvodu karpatského mezofytika. Zde dále rozeznáváme tzv. fytogeografický okres Podbeskydská pahorkatina a podokres Beskydské podhůří. Květena Beskydského podhůří je silně ovlivňována karpatským oreofytikem - Moravskoslezskými Beskydami. Rovněž je závislá i na geologickém podkladě - nacházíme zde bazické horniny jako těšínské vápence jurského stáří, vyvřeliny těšinitovité formace a vápnitější horniny bašských vrstev křídového stáří. Jako původní vegetační kryt zde v nižších polohách převládaly habrové doubravy a ve vyšších polohách květnaté bučiny. Krajina je zde převážně zemědělská, s velkým podílem luk nad lesy (v případě obce Chotěbuz tvoří zemědělská půda 56,8 % katastru a lesy 28,8% katastrálního území). Charakteristický lesní porost s původním druhovým složením je představován habrem obecným, lípou velkolistou, javorem klenem a lípou malolistou.

V keřovém patře jsou zastoupeny bezy černé, lísky obecné, střemchy hroznovité a krušiny olšové. Velmi bohaté je bylinné patro. Zvlášť pestrý je jarní aspekt květeny, zastoupený těmito druhy lesního společenstva: hvězdnatec čemeřicový, sasanka hajní, prvosenka vyšší, áron karpatský, jaterník trojlaločný a mnoho jiných.

Zvířena celého okresu Karviná se podstatně neliší od zvířeny jiných okresů ČR v odpovídajících životních podmínkách s příslušnou nadmořskou výškou. Karvinsko je chudé zvláště na velké savce. Srnec je zde nepočetný a stavy bažantů a koroptví jsou také podstatně menší než v jiných částech republiky. Hojnější výskyt můžeme pozorovat snad jen u prasete divokého. Zato je zde mnoho živočichů vázaných na vodu, zvláště vodních ptáků. V širším kontextu celého Těšínska můžeme nalézt rysa ostrovida, srnce i jeleny, kuny lesní, prasata divoká, lišky obecné.

Z ptactva můžeme uvést běžné druhy sýkorovitých, datlovitých a pěnkavovitých, z dravců káni lesní, krahujce obecného, včelojeda lesního. Sovy zastupuje puštík obecný, sýc rousný a kulíšek nejmenší. Z dříve běžně loveného ptactva můžeme najít tetřeva hlušce, jeřábka lesního a tetřívka obecného.

Z plazů se vyskytují užovka, zmije a slepýš, z obojživelníků uveďme zákonem chráněného mloka skvrnitého.
Na území obce se vyskytuje důležitý biokoridor, a sice rybniční soustava pěti rybníků a mokřadů. Stav tohoto rybničního biokoridoru je však zapotřebí řádně zrevidovat a v případě potřeby sanovat.

Zpracováno v roce 2000.